DEJ MI NADĚJI
Náš spolek se snaží připomínat ideály mnichů trinitářského řádu, a to nejen péčí o areál jejich bývalého kláštera v Zašové, ale také alespoň symbolickou pomocí trpícím křesťanům ve světě. Arménie - jedna z nejstarších křesťanských zemí to nikdy neměla snadné. Z doby historicky ne až tak vzdálené můžeme připomenou genocidu Arménů ze strany Osmanských Turků. Aktuálně mnoho Arménů trpí v důsledku nedávných bojů o Náhorní Karabach. Proto jsme se rozhodli finančně podpořit účet DEJ MI NADĚJI. Přispět můžete i vy. č. účtu: 2107325349 / 2700 Děkujeme!
Je vždy dobře, když důvěryhodnost humanitární sbírky garantuje osobnost, kterou znáte. Zde se za smysluplné využití vybraných peněz zaručuje člověk, který oblast a lid Arménie dobře zná a ve svých fotografiích své poznání šíří dál mezi námi - pan Josef Bosák (na snímku) z jehož slov citujeme:
Arménie, světem zapo-menutá země, zosobňuje první křesťany, nejstarší jazyk a hrdý národ, který již po staletí bojuje o svou zemi, náboženství, tradice a čest.
V ranních hodinách 27. září 2020 zahájil Ázerbájdžán s podporou Turecka plošnou vojenskou agresi po celé kontaktní linii autonom-ního Náhorního Karabachu. Nastala válka krutá, nevyvážená a bez dodržování válečného kodexu.
Vojska z Náhorního Karabachu a Arménie bránila území 44 dní, ale vzhledem k obrovské přesile nepřítele přicházel Náhorní Karabach o území. Celé vesnice a města byly neustále bombardovány. 9. listopadu podepsal premiér Arménie Pašinjan za přítomnosti Putina a ázerbajdžánského prezidenta Alieva de facto kapitulaci. Bez projednání v parlamentu a navzdory odhodlání arménského národa bojovat do posledního muže, do poslední kapky krve.
Rusko vyslalo do oblasti vojska, rozsáhlé území připadlo Ázerbájdžánu a z Náhorního Karabachu tak zůstala izolovaná enkláva obklíčená nepřáteli. Arménie nepřichází „jen“ o své území – desítky, možná stovky tisíc lidí jsou na útěku, dochází k porušování lidských práv a pokračující genocidě, ázerbajdžánští muslimové likvidujívýznamné kulturní památky. Arménii hrozí další útok. Prezidenti Ázerbajdžánu a Turecka prohlásili, že válka nekončí. EU a OSN nereagovaly.
Do těchto zemí jezdím už od roku 2007 a zamiloval jsem se do nich. Za tu dobu jsem tam poznal mnoho srdečných lidí, za kterými se vždy rád vracím. Nyní se však z mých dobrých přátel stali uprchlíci žijící v provizorních příbytcích. Tato situace mi není lhostejná, proto jsem se rozhodl jim pomoci.
Seznámil jsem se se dvěma Arménkami, které dlouhodobě žijí v Česku – Soňou Vartanyan a Tinou Palu. Obě velmi silně prožívají, co se stalo a co hrozí jejich národu. V listopadu Soňa vycestovala do Arménie, kde mimo jiné navštívila Vojenskou nemocnici v Jerevanu a viděla, kolik mladých mužů potřebuje pomoc. Dvacetiletí kluci, kteří skončili bez nohou a rukou. V současné době je v zemi cca 1500 mladých lidí, kteří potřebují protézy. Do války šli zdraví, měli rodiny a ženy – vrátili se jako „mrzáci“.
Soňa ve spolupráci s primářem vytipovala prvních 5 pacientů, spontánně rozjela sbírku a nyní zakládá již formální neziskovou organizaci. V současně době jedná s českým a německým výrobcem protéz, zároveň je ve spojení s ortopedy v Česku i v jerevanské nemocnici. Obě děvčata jednají s velkým nasazením a věří, že jejich aktivita pomůže mladým lidem, kterým válka zničila život.
Vím, že v téhle nejisté době může být žádost o pomoc troufalá, ale možná taky ne. Tak zkouším. Zkouším, jestli existují lidi dobré vůle. Na protézy pro 5 osob jsou potřeba cca 2 miliony korun. Pět ale není konečné číslo, jsou i další, kteří čekají na zázrak. Třeba spousta rodin, jež přišly o všechno. Situace je opravdu zlá a každá pomoc se počítá. Kdy jindy než teď ukázat lidem, že zázraky se opravdu dějí.
Sbírka se nazývá „DEJ MI NADĚJI“ Číslo účtu: 2107325349 / 2700
Děkujeme! Josef Bosák
