MATICE ZAŠOVSKÁ **************** trinitářský klášter

(Publikováno 23. května 2017)

Můj tchán vyrůstal jako jedináček, ovšem ne jako ten rozmazlovaný, jak si život jedináčka obvykle představujeme. Naopak. Jeho rodiče měli hospodářství, na kterém byli existenčně závislí, a tak malý František musel od dětství pomáhat na poli, ve chlévě i v domácnosti. Rodiče byli už starší; měli své jediné dítě až ve vyšším věku a tím se přirozeně stalo, že Františkovi velmi záhy ke starosti o hospodářství přibyla i péče o stárnoucí rodiče. Jako jedináček byl vždy na všechnu tu práci a starost sám.

Později jej i v jeho vlastní rodině čekala tvrdá zkouška. Ovdověl a zůstal sám se třemi malými dětmi. Musel přirozeně chodit do zaměstnání, proto na něj bylo naléháno, aby dal děti do dětského domova. Tchán dokázal rodinu uhájit, zorganizoval vše tak, že domácnost fungovala a děti nijak nestrádaly. Zúročil zkušenosti z mládí, kdy musel současně zvládat práci hospodáře na poli i úlohu hospodyňky u plotny. Také jeho děti se musely zapojit do každé práce, jak jen to šlo. Jeho oblíbeným rčením bylo: „Co jednomu nemožno, to nám všem dohromady snadno.“ Jako jedináček dobře věděl, o čem mluví.

Na tchána a tuto jeho populární větu jsem si vzpomněl, když jsme se odhodlávali založit spolek, který by se měl angažovat ve věci zašovského kláštera (spolek od slova spolu), ale až později jsem díky Wikipedii zjistil, že původním autorem těch slov není můj tchán, ale národní buditel František Cyril Kampelík.
„Co jednomu nemožno, to všem dohromady snadno“ se stalo i mottem naší první spolkové akce: benefice na podporu obnovy rajského dvora zašovského kláštera.

Věděli jsme, že finanční přínos takové akce bude v poměru k očekávaným nákladům na rekonstrukci klášterního objektu pouze symbolický. Ale opět v duchu usilování buditele Kampelíka nám šlo především o probuzení zájmu veřejnosti, o osvětu – abychom si uvědomili, jaký poklad materiální, kulturní i duchovní celý klášterní komplex představuje a jak aktuální jsou myšlenky zakladatelů bratrů trinitářů i v dnešní době. Ostatně řád trinitářů působí ve světě dodnes a jeho členové ve své práci stále vycházejí z regulí sepsaných sv. Janem z Mathy a schválených papežem v r. 1198 – tedy před 819 lety!

Benefiční akce předpokládá práci zdarma, a jak víme, zadarmo, ani kuře nehrabe. Přesto se nám podařilo zajistit vystoupení lidí, kteří svůj čas, umění a znalosti věnovali této naší společné akci – bez nároku na honorář. Byl to především smyčcový orchestr ZUŠ Alfréda Radoka z Val. Meziříčí pod taktovkou jeho umělecké vedoucí paní Heleny Hrachové. Mladé umělce odměnili nadšení posluchači zaslouženým potleskem. Koncert totiž ničím nepřipomínal obvyklá školní vystoupení. Zaplněný kostel byl svědkem zcela plnohodnotného koncertu jak po stránce hudební, umělecké, tak i z hlediska profesionálního vystupování mladých hudebníků.

Na zadním nádvoří kláštera proběhlo další hudební vystoupení, zde v podání Jiřího Buksy z kapely Docuku, kterého hrou na kytaru doprovázel Pavel Tabásek.

Neméně profesionální bylo mluvené slovo historika Mgr. Jana Matyáše. Jeho poutavá přednáška byla o to působivější, že probíhala v podzemí –  v rozlehlém klášterním sklepě..

Po výletu do minulosti kláštera představil přítomným Jiří Šimčík pohled do jeho možné budoucnosti – alespoň po stránce stavební. Přednášku zpestřovaly nejen promítané obrázky, ale i občasné přelety netopýrů. Oba pánové pak byli po zbytek večera se svým výkladem k dispozici všem vážnějším zájemcům o danou problematiku – Jiří Šimčík u panelů se stavebními výkresy na klášterní chodbě, Mgr. Matyáš v místním kostele, kde se na rozdíl od klášterních budov dochovalo množství autentických památek na zašovské trinitáře.

Na nádvoří mezitím pokračoval program vystoupením mládeže ze smíšené veselsko – zašovské scholy.

Jejich písnička (s aktivní účastí pana starosty) posloužila jako hudební dárek ke Dni matek. Souběžně měli návštěvníci možnost ochutnat výborný guláš, sýry, uzeniny, domácí cukroví, skvělou kávu i čepované pivo. Komu to nestačilo, mohl si na ohýnku opéct buřty.

Ve stánku byl k dostání tradiční sortiment upomínkových předmětů z infocentra KD Zašová, obohacený o suvenýry s logem našeho spolku – Matice zašovské. Na pultě byla i nová kniha Richarda Sobotky Márinka (její oficiální uvedení na trh se uskutečnilo až v následujícím týdnu v rožnovské knihovně).Pro radost dětí byl na nádvoří i malý řetízkový kolotoč.

V podvečer se v klášterní zahradě u opuštěné jeskyňky P. Marie lurdské po mnoha desetiletích opět konala májová pobožnost. Neplánovanou, ale efektní tečkou za celým nedělním odpolednem byl přelet horkovzdušného balónu přímo nad našimi hlavami – nad klášterem a kostelem.

Zašovský klášter býval útočištěm opuštěných, zmrzačených a nechtěných. Dnes po vší své službě se tím opuštěným, zmrzačeným a nechtěným stal on sám. V neděli 14. května jsme společně na několik hodin vrátili život do těchto opuštěných zdí. Smyslem činnosti Matice zašovské je, aby se tak časem stalo natrvalo, aby klášter znovu ožil, aby sloužil celé obci a jejím návštěvníkům způsobem potřebným a vhodným, tomuto místu odpovídajícím.

Potvrdilo se, že i určitá míra stavební zchátralosti a omšelosti má svůj půvab, kouzlo a punc tajemství a že už teď je zde příjemné pobýt.

Děkuji všem, kdo přijali naše pozvání, jakož i všem kdo se na zajištění této kulturní akce podíleli.

Josef Krůpa

Dlouhá historie Matice Zašovské

Pokud by po roce 1948 nedošlo k zastavení činnosti téměř všech společenských a zájmových organizací, zaznamenala by Matice zašovská v roce 2017 již sedmdesátý prvý rok své existence.

Iniciátorem založení Matice Zašovské byl v roce 1946 tehdejší zašovský farář P. Heřman Štíhel.
Heřman Štíhel se narodil 16. 10. 1903 ve Staříči u Místku. Jeho otec byl obchodníkem. Vysvěcen na kněze byl 5. 7. 1927 v Olomouci arcibiskupem Prečanem.
Heřman Štíhel měl umělecké nadání a ušlechtilou povahu. Působil v chlapeckém semináři v Kroměříži. Byl studenty milován. Po třech letech odešel na další studia do Brna a Vídně. Trápen revmatismem opustil na radu lékařů seminář a odešel do duchovní správy. Nastoupil do Veselé u Valašského Meziříčí. Práce na tomto místě vyžadovala nadbytek tělesného zdraví. Roku 1940 přešel do Zašové, kde se jeho umělecký vkus vzácně uplatnil při opravě nejkrásnějšího valašského poutního kostela. Zajistil výmalbu interiéru, položení nové podlahy, vystavěl nové věže. Avšak kvůli chorobě byl tři a půl roku upoután na lůžko. Zemřel 28. 3. 1946. Pohřeb se konal v pondělí 1. dubna 1946 o 10. hodině dopoledne a byl projevem lásky, vděčnosti a úcty všech, kdo ho znali. Pohřbu se účastnili kněží, zástupci úřadů Zašové, Stříteže, Veselé, družičky, sbor dobrovolných hasičů, Mariánská družina a velké zástupy farníků a poutníků.

Ve své poslední vůli napsal: „Chci být pohřben v Zašové uprostřed svých milých farníků, kteří ukázali tolik obětavosti při opravě chrámu Matky Boží.“

Mezi ušlechtilými plány P. Heřmana Štíhla bylo založení spolku Matice Zašovská, který by podporoval finančně opravy kostela a získával příznivce tomuto poutnímu místu. V té době existoval spolek Orlovna, ten však těmto záměrům nevyhovoval a ani jeho název nebyl pro tyto účely vhodný. Poslední předseda spolku Orlovna proto navrhl, aby spolek změnil název na Matice Zašovská. Spolek své stanovy upravil podle stanov Matice Svatohostýnské, doplnil je o oblast své působnosti a rozšířil na celé území Moravy.
Přání P. Heřmana Štíhla se splnilo bohužel až po jeho smrti.

Dne 1. října 1946 se konala ustavující schůze Matice Zašovské. Prvním předsedou byl zvolen p. František Martinek, úředník v Zašové, jednatelem P. Antonín Křižan, administrátor v Zašové, pokladníkem zasloužilý předseda kostelního výboru p. Jaroslav Pečiva, cukrář v Zašové.
Přáním všech bylo: Dej Pán Bůh, aby spolek Matice Zašovská získal mnoho horlivých členů, mnoho dobrého pro chrám i poutníky vykonal.

V poválečné době byla obnovena tradice slavných zašovských poutí. Poutníků přicházelo do Zašové mnoho, ale scházelo zázemí. Proto Matice Zašovská usilovala o stavbu Poutního domu, podobně jako na poutním místě na Hostýně.

Matice Zašovská“ se usnesla požádat arcibiskupskou konzistoř o povolení odprodání  stavebního místa z farní zahrady o rozloze asi 22 arů (1 a = 100 m čtverečních). Kapitulní konzistoř v Olomouci přípisem farnímu úřadu v Zašové č. j. 5135 ze dne 11. března 1948 odprodej pozemku ordinariátně povolila. Zbývalo ještě vyřídit řadu formalit.

V únoru 1948 však nastala změna vlády. S ní byla mimo jiné vyhlášena i revize všech spolků, což se dotýkalo i Matice Zašovské. Takže jednání o prodeji farních pozemků pro Poutní dům uvázlo až do vyjasnění existence Matice Zašovské.

Zašovský farář Karel Boháč nabízel pro stavbu poutního domu farní pole, tzv. Farářenku, bylo by tam místo pro Poutní dům i slušnou zahradu. To se však vedení Matice Zašovské nelíbilo. Nepřipadalo jim vhodné ani místo pod hřbitovem, směrem k Ústavu sv. Josefa, kde bylo Orelské hřiště. Ještě toho roku se však postoj výboru Matice Zašovské změnil a 18. září 1948 ústy p. Františka Martinka žádala „Matice Zašovská“ o 60 arů na Farářence pro stavbu Poutního domu. Stávající pachtýři Farářenky však nechtěli tolik dát, že jim pak skoro nic nezbude, byli ochotni nabídnout jen 20 arů, což však bylo pro větší stavbu málo. Takže ani tentokrát nedošlo k definitivnímu ujednání.

O Farářenku jevili zájem také místní fotbalisté a v nových politických poměrech po roce 1948 pak v tomto prostoru fotbalové hřiště skutečně vzniklo.

V té době už se začínala psát nová historie, která znamenala ukončení činnosti téměř všech spolků.

K obnovení činnosti Matice Zašovské došlo až v současné době. Jde o občanský spolek, který se chce spolupodílet na využití objektů někdejšího kláštera a to zejména z hlediska sociálního a společenského, stavebně historického a s ohledem na duchovní a kulturní tradice.

Spolek uplatňuje členství řádné, čestné a přidružené. Matice Zašovská, z. s., je dobrovolný, samosprávný, nepolitický a neziskový svazek osob, které pojí společný zájem na obnově a vhodném využití místní kulturní památky bývalého trinitářského kláštera a na dalším rozvoji Zašové jako významného poutního místa Valašska.

Přirozeným předpokladem smysluplného členství je vzhledem k účelu a činnosti spolku kladný vztah ke křesťanským tradicím a hodnotám.

Takto zašovská současnost navazuje na záměr P. Heřmana Štíhla o vznik Matice Zašovské z roku 1946.

Richard Sobotka 

(Zdroj Pamětní kniha farnosti zašovské.)

Magazín Richarda Sobotky Oko Beskyd – 23. května 2017