- Ústav sv. Josefa
Císař Josef II. nechával nejčastěji přestavět klášterní budovy na kasárna (jako trinitářský klášter v Praze) nebo na věznice (jako Vranečkův klášter v Ilavě). Zašovský klášter měl vlastně velké štěstí, část zůstala dokonce církvi jako farní budova, zbytek byl prodán podnikatelům.
ČASOVÁ OSA
V článcích, které nám mají přiblížit historii zašovského kláštera, se zpravidla píše: „… působil zde řád trinitářů a později Ústav sv. Josefa.“ Je to sice informace pravdivá, ale současně také zavádějící. Z řečeného totiž nevyplývá, že mezi zrušením kláštera a vznikem Ústavu bylo dlouhých 120 let! Toto podivné mezidobí, je vlastně nejdelším úsekem v téměř tři století trvající historii areálu zašovského kláštera.
- Trinitáři zde pobyli sotva poloviční čas – asi 60 let.
- Doba od zrušení kláštera do založení Ústavu - asi 120 let
- Ústav sv. Josefa zde mohl působit sotva 50 let.
- Všechny následné „socialistické“ instituce celkem 40 let (zvláštní internátní škola, domov důchodců, ústav sociální péče).
- Až poslední zde sídlící instituce „Domov pro osoby se zdravotním postižením“ po 30 letech v důsledku procesu tzv. transformace již nepotřebné objekty uvolnil a Zlínský kraj je v roce 2016 předal obci Zašová.
Historie areálu kláštera je slavná i „neslavná“, známá i neznámá a právě období od zrušení kláštera do vzniku Ústavu tvoří tu část, o níž máme velmi málo informací. Nesídlila zde v té době žádná instituce, o níž by se psalo, po jejíž činnosti by zůstalo dostatek písemných dokumentů (a také se doposud nenašel nikdo, kdo by se pokusil toto dlouhé a neznámé období zmapovat).
Areál sloužil převážně ke komerčním účelům a jeho majitelé, nájemníci a uživatelé zde patrně hospodařili, jak potřebovali.
Proto i bývalou klášterní kvadraturu (rajský dvůr) v té době zřejmě zaplnily různé pomocné stavby a přístřešky, takže ve farní kronice je postesk, že „jelikož bývalá klášterní kvadratura následkem odprodeje západní části kláštera se zastavila, jest dolejší chodba nynější fary velmi vlhká, chladná a nezdravá…“
Jednou z mála doložených podnikatelských aktivit z tohoto času a prostoru je, že v roce 1898 zde založil Rudolf Schlattauer dílnu na výrobu gobelínů, ze které později, po přemístění provozovny do Valašského Meziříčí, vyrostla prosperující a dodnes fungující firma.
ZAŠOVSKÁ ŠKOLA
Jistou výjimkou z tohoto dlouhého a neznámého období po zrušení trinitářského kláštera je oblast místního školství.
Stará, jednopatrová budova školy, stávala na místě, kde je dnes „Borovičkovo“ až do r. 1788. Protože škola už byla značně zchátralá, byla rozebrána a pomýšlelo se na stavbu nové, byl připraven už i stavební materiál, ale ze stavby sešlo, protože v pořadí 2. zašovský farář P. Josef Hapka nabídl obci pro školu místnosti v severním křídle farní části zrušeného kláštera.
Místnosti školní byly: učírna, komůrka, byt učitele a záchody. Přestože to byla škola jednotřídní, míval učitel zde podučitele, kterého si sám platil. Až do roku 1834 docházely do zašovské školy i děti ze Stříteže.
Později obec koupila zbývající část severního křídla a ve škole se zvýšil počet tříd, učeben i učitelů, jak o tom vypráví spisovatel Metoděj Jáhn, který zde učil od r. 1887 až do r. 1901 (a za tu dobu se zde jeho mladá rodina rozrostla o pět dětí).
Jak jsem poprvé zhlédl školu, byl jsem rozčarován, Škola byla v jedné třetině bývalého kláštera, se školou sousedila fara. Dvě třetiny školy byly dole, jedna v patře, kde byl i byt nadučitelův. Dolní třídy byly klenuté, vlhké a tmavé, měly zdi neobyčejně silné a před jednou učírnou byl farský chlév. Kabinet byl rovněž vlhký, učební pomůcky tam chátraly a kazily se. Dvorek byl malý a při něm na svahu několik stromů. V nižších třídách bývalo kolem sta žáků, školní docházka nedbalá, takže vyučování nebylo prácí, ale robotou a to za pouhých 24 zlatých. I nádeník na stavbě vydělal více… Byli jsme čtyři učitelé na této škole, všichni jsme pracovali s chutí, ve sboru byla kolegialita…
Později (r. 1897) byla postavena nová škola za potokem se čtyřmi třídami a v následujících letech byla opakovaně rozšířena, její kapacita zvětšena. Ze všech tří lokací místní školy (klášterní budova, stará škola za potokem a současná budova) dosud nejdéle trvala éra školy v severním křídle kláštera – 110 let.
Samostatnou kapitolou je vznik „ústavské školy“, jež se stala novou dominantou klášterního areálu. Se stavbou bylo započato roku 1911, kdy bylo výnosem c.k. zemské školní rady povoleno nákladem Ústavu zřídit a provozovat soukromou dívčí školu. Tato škola získala právo veřejnosti, což znamenalo, že školu mohly spolu s dívkami ze sirotčince navštěvovat i dívky z obce, čehož rodiče také hojně využívali, takže už v r. 1913-14 se do této školy zapsalo 90 žákyň z vesnice. O vyučování se zprvu staralo několik sester z III. řádu sv. Františka, později jejich místo zaujaly Školské sestry de Notre Dame.
Výuka zde byla ukončena v roce 1942 z nařízení německých okupačních orgánů a všechny žákyně přešly do obecné školy. Po válce byla výuka v této soukromé dívčí škole krátce obnovena, než ji trvale ukončilo postátnění všech škol. Děti vyšších ročníků však do zestátněné budovy „horní“ (ústavské školy) docházely ještě i v letech 1948 – 1962, protože budova „dolní“ školy (za potokem) kapacitně již nestačila.
ÚSTAV SV. JOSEFA - text se připravuje
